Můj rok s během a má běžecká historie

Jelikož je to přibližně rok, co mě naprosto pohltilo běhání, tak mě napadlo sepsat článek o mé cestě za tím, jak se tak stalo, že jsem se zamilovala do něčeho, co většina nesnáší a mnoho z těch, co sice běhají, se k tomu musí spíše nutit. 

Začátky

Mé úplné začátky sahají až do roku 2010. Tenkrát mě na závody dotáhl brácha, který už tou dobou běhal a věděl tedy, že u nás na okrese Vyškov nejsou žádné juniorky. Tak se stalo, že jsem 28. října běžela svůj první závod Sokolský běh Bučovice a hned jsem skončila 2. (a taky poslední) v závodě a zároveň i 1. v celoročním vyhlášení poháru (ten rok na okrese opravdu žádná juniorka nebyla). No, co si budeme říkat, mně se ten pocit vyhrát tenkrát moc zalíbil.

 

Byla jsem však v posledním ročníku na gymnáziu, takže mě čekaly přijímačky na vysokou a maturita, takže jsem se do závodění a běhání zase tolik nepustila. To až pak od léta 2011. 

Běh na Děvín (11.6.2011)

Závodní maximum

Rozhodně nejvíce závodů jsem zvládla v letech 2012-2013, kdy jsem sice běhala už v ženách, takže nějaké umístění bylo náročnější než jako juniorka, ale přece jen jsem se rozběhala více, takže to sem tam cinklo i tak. Navíc jsem důsledně běhala pohár okresu Vyškov Dlouhá míle, ale začala jsem běhat i Středomoravský běžecký pohár, Velkou cenu vytrvalců Olomouckého kraje a Cyrilo-Metodějský maraton (Jihomoravská tour). Za tyto dva roky jsem běžela celkem 64 závodů, což když si vezmu ještě ten studijní zápřah - od pondělí do pátku škola s dojížděním dohromady 3h každý den, tak je to víc než dost.

 

 

Zranění a úrazy, vyhoření

Jak to tak v běhu bohužel bývá, tak i když jsem neběhala nějaké extra objemy (1135km/2012 a 1193km/2013), tak především to mé přehnané závodění způsobilo, že se začaly objevovat všelijaké bolístky na mé tělesné schránce. Co si tak vzpomínám, tak kolikrát jsem nemohla ani chodit, ale stejně jsem na nějaký ten závod jela. Začala jsem pak dojíždět na fyzioterapie do Kroměříže, které tedy i díky domácímu cvičení SM systému pomáhaly a já tak i v letech 2014 a 2015 dokázala zlepšovat své výkony. Pak ale přišel osudný závod v Popůvkách 26.8.2015, který mi to všechno spočítal i s úroky a já skončila se zlomeným kotníkem, kostí v dlani a pobitá, jak kdybych běžela rychlostí 100km/h. To se pak ještě zpětně ukázalo, že od června jsem běhala s únavovou zlomeninou v nártu. Ale tenkrát nebylo nic, co by mé závodění zastavilo, tedy kromě sádry na noze... 

Takto skončilo mé závodní nasazení.

Vždy jsem měla v závodění velkou výhodu oproti soupeřkám, které naběhaly 2x, někdy i 3x tolik co já, a to byla hlava. Uměla jsem si to srovnat a měla jsem velkou cílevědomost a hlavně jsem si věřila. Ovšem toto bylo po tomto mém pádu všechno pryč. Nejenže rekonvalescence nějakou dobu trvala a všechno, co jsem naběhala šlo do kytek, ale já se začala bát. V seběhu by mě předešla i stará babička o holi. A já si uvědomila, že s tímhle se už závodit nedá...

 

Konec závodění, konec běhání?

Nějaký závod jsem pak ještě zkusila, ale předbíhali mě ti, u kterých jsem na to zvyklá nebyla, a to mě sráželo ještě více. Navíc v roce 2016 jsem končila vysokou školu a ukázalo se, že půjdu za prací do Prahy. Po přestěhování jsem sice ještě docela běhala - bydlela jsem nedaleko nádherné Divoké Šárky a později také Stromovky, ale postupem času jsem měla vždy něco důležitějšího, co dělat, a skloubit práci (denní a noční 12tky) a nějaký společenský život apod. s během začalo být obtížnější. Takže jsem postupně běhala méně a méně, až se nakonec stalo, že jsem běhala tak 20km za měsíc nebo i vůbec. A vypadalo to, že běžecké boty pověsím na hřebík úplně.

Birell Grand Prix Praha 10.9.2016

Objevení vášně

Tak se stalo, že minulý rok v březnu a poté i v dubnu, mě vytáhl brácha s jeho kamarádem na delší běžecko-chodecký výlet Prahou a mě se to neskutečně líbilo. Navíc tou dobou jsem čerstvě chodila na fyzioterapie kvůli krku a zádům, tak jsem si říkala, že budu mít někoho, kdo mě dá po těchto bězích zase dokupy. No a láska rostla, až jsem vše přehodnotila a dala běh na první místo v mém žebříčku priorit. Do toho jsem přidala i kompenzační cvičení a celkově jsem pozměnila mou životosprávu a vlastně celý životní styl.

Znovuobjevení běhu

Co mě dalšího začalo bavit je plánovat si trasy a objevovat nová místa - v Praze a okolí, ale i na dovolených apod. A také jsem se přestala bát kopců a naopak v horách běhám nejraději (teda seběhy mi nejdou pořád), protože je tam prostě krásně. 

 

Další komplikace

Co se ale stalo - hlava by stále chtěla běhat a tělo alespoň zpočátku neprotestovalo a kilometry hltalo, jak to jen šlo. Jenže se ukázalo, že mám velké oči a takovou nálož kilometráže asi nezvládne. Ono dostat se v podstatě z nuly na 300km za měsíc za necelý rok je docela skok. Takže mě od února začalo opět kdeco trápit, i když dělám vše možné, aby tomu tak nebylo. 

 

Chi Running

Když už jsem začala být opravdu deprimovaná, tak jsem si vzpomněla na knihu, která se mi válí doma už roky, a to je Chi Running. Asi až teď nadešla správná chvíle ji vzít a začít číst a pomalinku zavádět změny do mého stylu a hlavně si více uvědomovat své tělo. Běh sám o sobě je totiž opravdu přirozený pohyb, ale náš styl není optimální a když běháte tolik, tak se zákonitě dříve nebo později musí nějaký ten problém objevit. Takže věřím, že má největší bolístka se brzy spraví a já dokážu zapracovat na mém stylu natolik, že mě už nic trápit nebude a já si budu moci znovu užívat tu volnost při běhu někde v opuštěných lesích v horách a hltat kilometry o sto šest.

CHI RUNNING - běhání bez námahy a zranění (aneb to, po čem všichni běžci touží)

Závodní statistiky

Od 28. října 2010 do současnosti odběháno 113 závodů (virtuální nepočítám). 

3. místa - celkem 12

2. místa - celkem 11

1. místa - celkem 14

 

 

Poháry:

Dlouhá míle - 2x 1. místo (2010, 2011), 2. místo (2013), 3. místo (2012)

Vyškovská běžecká tour - 2. místo (2015)

Středomoravský běžecký pohár - 3. místo (2012)

Velká cena vytrvalců Olomouckého kraje - 7. místo (2013)

Cyrilo-Metodějšký Maraton (Jihomoravská tour) - 4. místo (2013), 7. místo (2014)

Poslední získaný pohár a rovněž ocenění v běhu

Přibližně v letech 2013-2016 jsem běhala za domácí AK Drnovice, dokonce o mě zdejší trenér Zdeněk Smutný napsal i článek: Přestavujeme: Terezie Šitková – závodění má v krvi

Sestava AK Drnovice na závodech

Běžecké statistiky

Od roku 2011 si vedu stále nějaké běžecké statistiky (většinou i papírový běžecký deník), takže přesně vím, kolik jsem od 1.1.2011 až do dnešního dne (31.3.2022) celkem naběhala - je to 9 791km. (Jen tedy ještě dodávám, že jsem k tomu do cca září 2016, kdy jsem se přestěhovala do Prahy, přidávala i kolo.)

Zde jsou pro představu jednotlivé roky:

• 2011:    523km
• 2012: 1 135km
• 2013: 1 193km
• 2014: 1 100km
• 2015:    802km
• 2016:    785km
• 2017:    581km
• 2018:    630km
• 2019:    580km
• 2020:    212km
• 2021: 1 568km
• 2022:    682km (za první čtvrtletí)

 

Osobní běžecké rekordy

1 míle                 6:29 (8.6.2013 - Lulečský preclík)

5 km                 22:04 (19.11.2021 - Stromovka; trénink)

10 km               46:27 (24.3.2022 - Drnovice-Vyškov; trénink)

půlmaraton   1:45:11 (12.10.2021 - Stromovka; trénink)

maraton        5:05:38 (27.11.2021 - z běhu za Mělník)

nejdelší         47,44km za 5:17:11 (27.11.2021 - z Prahy za Mělník)

Statistiky za poslední rok

Aby šlo vidět, jak mé běžecké kilometry zprudka narůstaly, tak ještě přidávám trochu statistik za poslední 2 roky, kde jde vidět, jak jsem od března minulého roku do toho začala "dupat". Za poslední rok mi to pak vychází na 2 100km, což když vezmete všechny ty statistiky uvedené výše, tak je to opravdu dost.

 

Výbava

Jak se všude udává, běh je velmi levný sport, a pokud si chcete jen tak občas pobíhat, tak si v podstatě stačí koupit nějaké levnější běžecké boty, a to vám stačí. Já ostatně začínala běhat v teplákách a bavlněném triku a nějakých levných (neběžeckých) botách a až postupně jsem začala doplňovat základní kousky. 

Ovšem teď musím zhodnotit běh jako dosti nákladný, a to nejen, co se týče výbavy, ale i všeho toho okolo, a to si rozhodně nedopřávám veškeré vymoženosti, co třeba profesionální běžci. Ale například takové fyzioterapie nejsou úplně nejlevnější záležitostí.

O botách jsem už psala, to je naprostý základ, a pokud běháte hodně a delší běhy, tak je třeba investovat do kvalitnějších a mít v zásobě více párů (které by se měly po pár stovkách kilometrů vyřadit). Co je však velmi podstatnou záležitostí pro běžce na delší vzdálenosti, a co byla také jedna z prvních věcí, co jsem si minulé jaro koupila, je běžecký batůžek (resp. vesta). Já mám super 10l z Decathlonu, ke kterému byl i 1l vak na pití a dokoupila jsem si dvě 500ml měkké lahve do ramenních popruhů. Můžu tak tedy běžet s 2 litry tekutin, aniž bych to výrazněji cítila a hlavně můžu pít neustále, a to i při běhu.

 

Další věc, co tedy není nutností, ale bez které si běhy neumím představit, jsou hodinky, které mají GPS a máte tedy přehled o tom, kolik kilometrů máte již za sebou, jak rychle běžíte a ve výsledku si můžete prohlédnout mapu a nastudovat veškeré parametry vašeho běhu. Já od samého začátku nedám dopustit na Garminy a na Vánoce jsem dostala už třetí (ty předchozí mi už nestačily výdrží). Rozhodně mohu doporučit všema deseti. Vybírám spíše z těch levnějších modelů, ale za mě je to dostačující. Momentálně mám Forerunner 55.

 

A poslední věc, která se mi osvědčila a dle mě stojí za zmínku, je kompresní oblečení. Podkolenky a návleky jsem používala i dříve, ale teď jsem k tomu přidala i kompresní ponožky a hlavně kalhoty a kraťasy. Myslím, že stojí za to, a to i v oblasti regenerace. Ze značek určitě mohu doporučit 2XU, Cep - ti mají nejširší výběr všeho možného a právě i na tu regeneraci. Dále se mi osvědčily kompresní podkolenky či ponožky od Compressport, ale je na trhu více značek, které stojí za vyzkoušení. Já mám třeba super kalhoty od Swix nebo kraťasy od Asics. A Nike má kolekci Trail, kde mají super upnuté (nevím, zda přímo kompresní) kalhoty a kraťasy se spoustou kapsiček, které jsou na delší běhy také super.

Komprese je za mě na dlouhé výběhy nutností - zde termo kalhoty od 2XU.

 

Také si budu pořizovat běžecké hole Leki, které si myslím, že na dlouhé běhy v přírodě budou super! A co sice nesouvisí s běháním, ale je to super doplněk k běhu, je kolo, které si také plánuji do Prahy pořídit (mé staré zůstalo na Moravě) a trochu ten běh kompenzovat a hlavně si myslím, že to v mém případě pomůže s psychikou, že nebudu tak závislá jen na tom běhání, ale vždy tu bude ještě další alternativa sportu (protože má současná největší bolístka je při cyklistice úplně ok).

Kolo jako skvělý doplněk a odlehčení od přeběhaných nohou

Plány 

Mým největším plánem samozřejmě je dát své tělo do pořádku tak, abych mohla běhat opět bez bolesti a užívat si každý kilometr a zapracovávat Chi Running do mého běhání a tedy více si uvědomovat můj styl a mé tělo celkově. 

Nejvíce mě baví běhat v přírodě, někde v kopcích a objevovat nová místa, v tom bych určitě chtěla pokračovat.

Už vyhlížím nějaký běh v horách 💓

A co se týče závodění, tak určitě nemám v plánu vracet se k tomu, že budu běhat každý týden závod, to ani s mou prací není možné. Spíš si vyhlídnout nějaký závod a na ten se poctivě připravit. Nejvíce mě lákají nějaké ultra závody někde v přírodě, ale zkusit si někdy zase nějaký městský půlmaraton a nebo se připravit na maraton by nemuselo být k zahození, Každopádně mým největším plánem je běhat s úsměvem na tváři 😊 Jo, a taky běhat s Advenťáky na snídani, když to jen bude možné a těšit se na prosincové adventní běhání - více informací zde - Adventní běhání.

A ještě na závěr, kdo by rád mé běžecké (a jiné sportovní) úsilí sledoval, tak kromě instagramu můžete mé aktivity sledovat přímo na stránkách Garmin a nebo na Stravě - v obou případech mě najdete normálně pod mým jménem Terezie Šitková 😊

Teď už mi nezbývá než poděkovat všem, kdo dočetli až na konec, nebo alespoň dorolovali 😂 Nechť je sport vaší láskou a formou meditace 💗